Jitka Albrechtová

region Ústecký kraj

Profese: sociální pracovnice ve výchovném zařízení

Jitka Albrechtová se narodila v Opavě. Nyní bydlí v Děčíně. Zdálo by se, že tato neunavitelná žena nedokáže nikdy odpočívat. „To se vám jen zdá,“ odpovídá s úsměvem. „Už jsem si myslela, že začnu žít jako normální člověk a budu se věnovat jen sobě a dětem a své práci, jenže evidentně to nedokážu“. Zřejmě tím myslela svůj dosud největší, pro mnoho lidí naprosto nepochopitelný nápad, loni kandidovat na prezidentku České republiky. „Nebrala bych to jako nesmyslný nápad. Mnoho lidí skočí do vody pro tonoucího, přitom sami neumí plavat, ale v danou chvíli si to neuvědomí. Já jsem nikdy netoužila stát se slavnou a už vůbec ne prezidentkou. Moje nápady nejsou plánované, přicházejí samy na základě předchozího neúspěchu. Lépe řečeno, nesplněného snu“. Zřejmě tím myslí svůj hokejový „hetrik“. „Ano, založila jsem 3 ženské hokejové týmy, hokej jsem nikdy nehrála, přesto nehraji ani v jednom, vlastně já hokej už nehraji vůbec. Udělala jsem spoustu chyb a nevěřím tomu, že už v životě žádné neudělám. Každý dělá chyby, ale já se z nich poučím a vždy něco nového objevím, co jsem dříve neviděla, nebo spíše nechtěla vidět. Nestala jsem se sice prezidentkou, ovšem to, co jsem se naučila, bych se nikdy nedokázala naučit, protože to se dá naučit jedině pod obrovským tlakem, pod jakým jsem byla. Jsme úžasný národ, všichni, všechny národy na světě mají obrovskou moc zvítězit nad politickou diktaturou a nenávistnou propagandou čehokoliv. Nemůžeme donekonečna jen nadávat. Politik není ten, co sdílí chyby a „úspěchy“ druhého a slibuje nemožné. Politik je každý z nás. Všichni se podílíme na politice. Politika je systém, pravidla, normy, zákony. Už jen koupi rohlíku se podílíte na ekonomice a politice. Bez důkladné znalostí zákonů, mezinárodních dohod a úmluv, lehce podlehneme „špatné“ tváři politiky a ta dobrá, která může pomoci miliónům lidí na světě, zůstane navždy zahalena. Nelituji jediného činu ve svém životě. Ať už byl jakkoliv směšný pro mnoho lidí, mi vše, co jsem v životě dokázala, nebo alespoň zkusila, ukázalo pravou tvář mnohého a nejen politiky. Nemusím být prezident, ani žena regionu. Nemusím ani dopsat muzikál, ani jeden ze dvou dílu, nemusím dopsat ani knihu, ani dodělat vysokou školu. Mám těsně před státnicemi a obhajobou bakalářské práce, ta mě čeká za rok v květnu. Jediné, co nesmím, je přestat bojovat za lepší svět. A to se mi podaří pouze tehdy, když začnu u sebe. Když začnu vnímat maličkosti, které mi vykouzlí úsměv na tváři, které mě i srazí na kolena, ale zase dokážu vstát. Úspěchy mých dětí i mé pracovní. Cokoliv, co se mi podaří s hlavou vztyčenou alespoň nahlas vyslovit, že chci, je pro mě obrovská výzva. Jsme daleko silnější, než si myslíme a máme daleko větší pravomoce, a to i bez funkce. Největší titul na světě je ČLOVĚK. Jakýkoliv a z jakéhokoliv regionu“.