Hana Potměšilová

Výrazná osobnost českého neziskového prostoru je jednou z největších odbornic na zaměstnávání osob se zdravotním postižením v Česku. Aktivně se podílí na systémových legislativních změnách v českém zdravotnictví, v problematice zaměstnávání osob se zdravotním postižením a neziskovém sektoru. Je spoluzakladatelkou nadačního fondu a spolku Revenium, členka dozorčí rady nadačního fondu IMPULS a Magdalena, o. p. s., členka MYJÓMI, d. i. Jako zaměstnavatel dává práci mnoha desítkám lidí se zdravotním postižením. Propojuje svět českých designérů se sociálními firmami. Prostřednictvím sociálního podniku NATURPARK 12, pražírny výběrové kávy, se od roku 2020 snaží měnit kávovou kulturu nejen v České republice. Jedna z 25 žen veřejné sféry 2015 a 2016, ankety, kterou každoročně vyhlašují Hospodářské noviny a Mediální dům Economia. Potkat se s ní můžete jako s přednášející na řadě konferencí, seminářů, ale mimo jiné i ve Stanu proti melanomu, který každoročně spolupořádá s Českou dermatovenerologickou společností ČLS JEP.

Potměšilová deset let působila jako ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP) a stála u zrodu výrazného osvětového a fundraisingového projektu Srdcerváči. Práci pro fond dělala jako dobrovolnice. Od roku 2011 do roku 2014 byla členkou výkonného výboru Fóra dárců.

Je vdaná, má dospělého syna a školou povinnou dceru. I ve volném čase je velmi aktivní: zahradničí, jezdí na všem, co má kola, ale také na koni, hraje na piano. S velikou chutí vyhledává malá česká vinařství a pivovary.

Pochází z Hradce Králové, s rodinou už mnoho let žije v Mníšku pod Brdy.

1. Co Vás v životě nejvíc ovlivnilo?
Dětství strávené na trávníku, mezi stromy nebo klidně na nich, zkrátka v přírodě. Taky mě nepřestávají fascinovat a inspirovat příběhy ze života. A určitě mě proměnilo mateřství a vše, co se s ním pojí.

2. Jak relaxujete?
Denně jsem mezi spoustou lidí, „vyzbrojená“ telefonem, počítačem, diářem i autem. Takže za odpočinkem prchám od všeho pryč, zpět do ticha a přírody. Do lesa, na naši zahradu, do hor. A nejen po svých, občas i na koni nebo na kole.

3. Proč jste přijala patronaci v projektu Žena regionu?
Líbí se mi mnohovrstevnatost projektu a to, že nemá žádné limity. Ani věkové, ani zeměpisné a místní. Veřejnost totiž oslovuje (a oslavuje) příběhy žen, které jsou obdivuhodné svými nápady a nadšením. Navíc už jen samotná nominace do tohoto projektu posiluje ženám sebevědomí, upevňuje jejich význam a vliv ve společnosti a pomáhá vzájemnému předávání zkušeností.

4. Co je podle Vás nejdůležitější pro to, aby se žena dokázala prosadit v pracovním prostředí, kde je většina mužů?
Možnost zařídit si život po svém a užít si ho bez ohledu na to, co se asi od vás jako od ženy očekává. No vážně, už jako holčička se máte chovat způsobně, nelítat jak pometlo, nebrečet jak hysterka a kdovíco ještě. Zato kluk může být akčnější a průšvihy se od něj skoro vyžadují, jinak by to přece nebyli klukoviny. Nebo znáte podobný výraz pro holky? Já ne. Tak dejme holkám i klukům šanci žít naplno tak, jak sami chtějí. Bez frází a předsudků.